TĚŠETICE 2004

Sobota 17. července 2004, hřiště v Těšeticích

 

      Rok se sešel s rokem jako gayové v Amsterdamu a my jsme se opět vydali na oblíbený turnaj do Těšetic. Oblíbený nejen příznivci honby za kulatým nesmyslem, ale také příznivci zlatavého moku, vesnických zábav a Filem-Karlem Čáslavským, který letos opět uspořádal návštěvu kina.

      Ranní sraz na autobusovém nádraží dával tušit, že někteří začali se zodpovědnou přípravou už v páteční večer a únava na nich byla patrná. Jiní s přípravou začali v autobuse a zbytek až v průběhu losování nebo samotného turnaje. Nikdo ji však neošidil a za to je třeba celé mužstvo pochválit. Nutno ovšem dodat, že přípravě byly nakloněny příznivé podmínky. Pivní stánek v areálu ovládaly výkonné výčepní a spřátelené týmy Olmy a AC Hodolany zase dotvářely potřebnou atmosféru takového turnaje. Do dějiště jsme dorazili téměř v kompletním složení, chyběl pouze Sedlo (asi pracovní povinnosti), Standosele (nevím, snad se někde přemnožili psi) a Zbyšek, kterej totálně zklamal, protože mu páteční intenzivní ozařování v nálevně U Sedla asi neudělalo dobře. V bráně ho tak po celý turnaj musel zaskočit náhodou zabloudivší Alba.

      Los k nám byl na první pohled velmi příznivý. A to i po průvodních peripetiích s počtem skupin, týmů, utkání a nevím ještě čeho. Ne tak však tomu bylo na hřišti. Byli jsme nalosováni do pětičlenné skupiny (Inter, Olma, Miláno, Juliska Rataje a Citrus), odkud postupovaly tři mužstva do čtvrtfinále. V prvním utkání jsme se (ne naposledy) utkali s týmem Milána (kmenoví hráči Nemilan) a dala se čekat úporná bitva o důležité bodíky. Ve vyrovnaném zápase jsme se dostali do jednogólového vedení, které jsme vzápětí ztratili a nakonec jsme přišli i o remízový bodík a z hřiště jsme odcházeli nasraní, ale s odhodláním ostatní utkání vyhrát a postoupit tak do dalších bojů. Naším druhým soupeřem byla Juliska Rataje, podle mě ideální soupeř na spravení chuti po promrhaném zápase. Bohužel jsme zase klopýtli a 0:1 prohráli. Nedokázali jsme se totiž prosadit v útoku a z téměř stálého tlaku vstřelit branku. A když Limo v poslední minutě pohrdl vyrovnáním, bylo jediné dilema - budeme pít u stánku nebo v místním šantánu? Zlomovým utkáním se ukázalo být to s Olmou, na kterou podle mnohých "neumíme". Olma měla po dvou utkáních plný počet bodů a my nulu, takže vše nasvědčovalo tomu, že si Olma vylepší postupovou pozici a my se rozloučíme s tournamentem. Obraz utkání byl však úplně jiný. Olmáci se zdáli být již myšlenkami ve čtvrtfinále, čehož jsme dokonale využili a dvěma brankami a Albovým čistým kontem jsme zažehli jiskřičku naděje na postup. Ta naplno vzplála po dalším utkání, které skončilo 2:0 v náš prospěch, s Citrusem. Situace ve skupině se nakonec vyvinula dobře v prospěch náš i Olmy, která se nakonec musela spoléhat na naše vítězství. Do čtvrtfinále jsme postupovali my, Olma a Miláno.

      Postupem jsme si vybojovali tu čest nastoupit proti každoročním hostům turnaje z Chacharstánu. Po zkušenostech z loňského ročníku jsme měli opravdu radost. Utkání se ani tentokrát neobešlo bez primitivních výlevů dementů s kahanem, ale ne v takové míře jako vloni a ani jsme nebyli tak dokopaní. Genius Slezského regionu se projevil hned po úvodním hvizdu, kdy na nás ti vykutálení klouzci nastoupili s rozestavením 0-3-3. Ano správně, bez brankáře v pravém smyslu slova. Muž s brankařskými rukavicemi a odlišným dresem totiž pobíhal po půlicí čáře a snad s pocitem klasického libera se snažil řídit rozehrávku. K překvapení všech Ostravaku jsme se Sycou na třetí pokus trefili přes celé hřiště do prázdné branky a vedli jsme 1:0. Bohužel jsme po chvilce inkasovali vyrovnávací branku, na kterou se nám ale podařilo odpovědět až ve druhé půli, kdy jsme se opět ujali vedení. Podle sudího pak chyběla jediná minutka do konce, takže jsme po šesti minutách dostali gól na 2:2 a šlo se na penalty. Alba se hájení branky při střelách z puntíku dobrovolně vzdal a umožnil zviditelnit se Limovi, takto skrytému brankářskému talentu. Ano, na penalty jsme postoupili!!! Ty napumpovaný mimina z Cipovic totiž dvakrát minuli branku a my jsme proměnili vše. A čekalo nás semifinále s tradičně poskládanou Hospodou.

      Kofoláči si docela slušně zaběhali mezi chlastem a sluncem znavenýma troskama a mezitím pětkrát prostřelili Albu. Pozitivní je, že jsme splnili to, co jsme si slíbili před utkáním : "Hlavně nedostat šestku."

      O třetí místo jsme se měli utkat s naším soupeřem ze základní skupiny, s Milánem. Naštěstí měli v týmu taky rozumný lidi v podobným stavu, v jakým jsme byli my, tak jsme se domluvili jen na penaltách. A zde se naplno projevil Limův gólmanský um. Dvě penalty zlikvidoval a posléze jednu sám proměnil. Tímto jsme obsadili konečné velmi pěkné a úctyhodné třetí místo, které jsme se jali slavit v oblíbené Těšetické nálevně. I když každý slavil po svém. Třeba Štud se Sycou asi po dvouhodinovém vyhrožování, že se jede na zábavu, byli tak zmatení, že omylem nabrali opačném směr a jeli domů. My ostatní jsme si z toho ale nedělali hlavu a jeli jsme na našlapanou zábavu do Lip. Zhruba 40 lidí, z toho 30 čtyřicátníků a deset dětí signalizovalo dobrou zábavu. Dalším signálem byla kapela krasavců s krutým názvem - Villa Poběda, která hrála vskutku tak, jak se na takovou zábavu sluší a patří. Nicméně jsme po požití několika málo - či víceprocentních dobrot vyzkoušeli i místní dancefloor, vyzkoušeli si různé taneční techniky a styly. Potom jsme se v poklidu vytratili do posilovny, kde jsme nocovali. Z večera toho moc nevím, takže začnu ránem. To pro mě začalo činkou na noze a úsměvem na tlamě - Jeřábově. Potom sestava nealko, káv, piv, polívka a přesun do srdce Hané.

      Tak to byl druhý ročník Těšetického turnaje, doufejme, že ne poslední.

 

      HOWGH

Tatanka